Romain Rolland - Petr a Lucie
autor: Romain Rolland (1866 - 1944)
o autorovi: Narodil se v Burgundském mětečku Clamecy. Roku 1880 se přestěhoval do Paříže, kde vystudoval elitní školu Ecole Normale Supérieure, poté pokračoval ve studiu v Římě. Byl profesorem dějin umění a později přednášel dějiny hudby na Sorboně. Současně byl i hudebním kritikem a psal hudební monografie.V roce 1914 vyšlo jeho stěžejní dílo Jan Kryštof, který byl roku 1915 oceněn nobelovou cenou.Z částky, kterou dostal za tuto cenu, věnoval část na charitu. Dalším dílem byl Colas Bruegnon, který lidé znají spíše pod názvem Dobrý člověk ještě žije. Další z děl byl román Clerambault. A v roce 1920 napsal novelu Pert a Lucie. Další jeho díla byla: Okouzlená duše a divadelní hry. Zemřel poblíž svého bydliště v městečku Vézelay.
o knize: Za všechny zbytečná slova bych uvedla kousek poslední kapitoly:
Nebe zůstalo i na Veliký pátek zataženo dlouhými šedivými závoji;ale vzduch byl vlahý a klidný. Na ulicích bylo vidět květiny, narcisy, fialy. Petr jich několik koupil a Lucie je nesla. Šli po tichém Zlatnickém nábřeží a prošli kolem čisté Matky Boží. Půvab starého města, zalitého tlumeným světlem, obklopoval je svou velebnou lahodou. Na náměstí sv. Gervasia se před nimi rozlétl houf holubů. Dívali se za nimi, jak poletují kolem chrámového průčeli, jeden z nich usedl na hlavu kamenné sochy. Nahoře na průčelních schodech, když se chystali vkročit do chrámu, Lucie se obrátila a spatřila na vzdálenosti několika kroků mezi scházejícími se věřícími asi dvanáctiletou rusovlasou dívenku, opírala se, obě ruce majíc zdviženy nad hlavu, o průčelí a pohlížela na ní. Měla jemnou, poněkud archaickou tvářičku středověké sošky, s úsměvem záhadným, roztomilým, produševnělým a něžným. Také Lucie se na ni usmála a ukázala ji Petrovi. Ale dívenčin pohled se vznesl nad ni a náhle se zděsil. A devčátko, zakryvši si tvář dlaněmi, zmizelo. "Co se jí stalo?"zeptala se Lucie. Ale Petr se nedíval. Vešli.Nad hlavami jim vrkal holub. Poslední zvuk zvenčí. Pařížský ruch pohasl. Širé nebe zmizelo. Velebné tóny varhan, mohutné klenby, kamenna a zvuková opona, to vše je dělilo od světa. Zastavili se v postranní lodi, vlevo od vchodu mezi druhou a třetí kaplí. Usedli na schody ukryté před pohledy ostatních lidí a schoulili se k sobě ve výklenku pilíře. Seděli zády ke kruchtě, a když zdvihli oči, viděli horní část oltáře, kříž a barevná okna v poboční kapli. Krásné staré písně plakaly svým zbožným smutkem. Petr a Lucie, dva mladí pohané, drželi se za ruku před tím velikým Přítelem v truchlícím kostele.A oba zároveň šeptali:"Veliký Příteli, před tebou se s nim před tebou se s ní snoubím. Spoj nás! Vidíš naše srdce.".A jejich srdce zůstaly spojeny, vpleteny do sebe jak proutky v košíku. Byli jediným tělem a tím tělem probíhali vzrušené vlny tónů. Oddali se snění, jako by leželi v témž loži.
můj názor: Je to kniha, která má odvěký motiv lásky spojené s tragédií. U čtení této knihy a vůbec tohoto autora jsem "viděla" celý děj před sebou a hlavní postavy jsou popsané tak, že si je umí snad každý představit do detailu.